Jdi na obsah Jdi na menu
 

 

06. 06. 2016 - Úvaha - zamyšlení - poděkování - obdiv

6. 6. 2016

V neděli jsem se byla podívat na vrh hovawartů "U" Gasko Prim (chovatelka dcera Lenka) v Praze u paní Moniky Baranové. Mám dojem, že jsem se na svých stránkách o hovawartech  ještě nikdy nezmiňovala. Neměla jsem důvod a ani chuť. Nyní jsem zažila tak neskutečný a ojedinělý zážitek, že se o něm zmínit chci. Mnozí ví a jistě uznají, že jsem "pár" vrhů (různých plemen-viz. CH Prima Nova) nejen sama odchovala, ale prošla mnoha a mnoha vrhy nejen jako poradce, tetovač, kamarádka nebo jen tak. To, co jsem viděla u paní Baranové (dále jen familiárně Monika) byl sen. Sen o SKUTEČNÉM CHOVU! Přestože Monika je v chovu absolutní začátečník (jinak majitelka cvičáku a školený /i v zahr./ odborník pro moderní výchovu a výcvik psů) a nijak se do chovu nehrnula, hluboce smekám, jak se na štěňata vědomostně připravila. Maureen má první štěňata /s přímluvou!/ téměř ve čtyřech letech. Monika jen tak nějaký vrh mít nechtěla, ale chtěla přínos do chovu.  Tedy krevně zajímavého, povahově výborného a hlavně zdravého psa, m.j. s neg. DM /degenerativní myelopatie/ aj.. Ano, ve výběru psa jsem jí pomohla já. Další dění můžu opět zodpovědně posoudit! V době mojí funkce poradce chovu jsem slýchávala otázky: "A jak se pozná, kdy fena porodí, za jak dlouho, jak se pozná pejsek od feny, čím, jak, jak často, od kdy se štěňata krmí" (naprostá nezodpovědná nepřipravenost!), na moji otázku jestli mají štěňátka paspárky - "chovatelé" oněměli, jako bych se ptala japonsky (např.). S Monikou jsem prožívala přes noc porod a "jistila" jsem sms-kami vše, co Monika ale měla nastudováno. Až mně to mnohdy přišlo, že z ní dělám b..ce. :) Na vše byly odpovědi: Ano, jistě, mám, dělám, udělala jsem, vím, jsem domluvená s veterinářem, s kterým mám domluveno, kdyby něco.... , prostě jsem žasla! Tak si představuji CHOV! Monika je s 12 ti štěňaty doma, 24 hodin denně. Ptám se sama sebe, jak můžou lidé, kteří chovají a chodí do práce, vše zvládat (jak vypadají štěňata-tedy pokud není alespoň doma babička, ale...). Mně někteří v roce 1992 vyčítali (dnes vím, že spíš záviděli), že jsem zůstala doma s 12-ti štěňaty /první vrh, A Gasko!/. Ano, dala jsem ze zaměstnání výpověď a chtěla se věnovat štěňatům. Byl to risk a odvaha. Tehdy (po revoluci) vše teprve začínalo! Vše jsem musela vy-budovat, pořizovat, šla jsem do neznáma, nejistoty - ale celodenní péče byla na štěňatech vidět!... . Ale k Monice: Návštěva ve třech týdnech mě doslova ohromila. Štěňata v naprosté čistotě, povahově pohodové, nacpaná bříška, dokonalé podmínky - různé materiály, hračky... (malinké detaily byly dořešeny hned dnes=druhý den!) Panovala, doslova čišela odsud skvělá atmosféra. Odsud bych si opět štěně sama vzala. A že je štěně trochu dražší (ale pouze se smyslu Česka!)?!? S takovým rodokmenem, zdravotními vyšetření rodičů!, socializací, krmením BARF, je i tak levné! Tento vrh má smysl. Celodenní péče je na první pohled znát (protože je to poprvé, je péče ještě více umocněná :) ), majitelka štěňaty prostě žije. Moniko, děkuji! Za sebe, za Gasko Prim, za štěňata!

P.S.

V nadpisu píši Úvaha... - nemám potřebu dále zamyšlení rozvíjet (proto to nepíši na fb :) ), chtěla jsem se jen podělit o krásný pocit. Pokud ale má někdo další dotazy, připomínky, pochvaly atd., napište mně na prima.nova@atlas.cz.